Rozvoj sklářského průmyslu
Sklářské tradice v příhraniční oblasti dnešního Polska a Česka sahají do poloviny devatenáctého století. Městem, které mělo v minulosti největší význam pro sklářský průmysl v té části Horní Lužice, která dnes se nachází na území Polska je město Pieńsk, které leží na Lužické Nise. Před druhou světovou válkou čítalo přes 7300 obyvatel, z nichž více než polovina pracovala v závodech, které vyráběly skleněné výrobky. Město Pieńsk bylo v té době jedním z největších sklářských center v celé Evropě. Nacházelo se zde osm skláren. Rozvoj sklářského průmyslu byl možný díky místním ložiskům sklářských písků a přístupu k velkému množství dřeva a uhlí. Renesance sklářského průmyslu v Pieńsku nastala koncem šedesátých let minulého století. Sklo a tradice spojené se sklářským průmyslem jsou kulturním dědictvím celého příhraničního regionu.
Sklářský průmysl v Horní Lužici
Na začátku 18. století ve městech Rauscha (dnešní Ruszów), Lužická Lípa nebo Osiecznica a potom ve městě Penzig (dnešní Pieńsk) vznikaly první tzv. lesní sklárny. Tyto sklárny zpočátku spotřebovávaly velké množství dřeva, téměř „celé lesy“. Až podějí k jejich činnosti se začalo využívat hnědé nebo černé uhlí.
Doposud se obyvatelstvo města zabývalo hlavně výrobou textilních látek, ale když ve druhé polovině 19. století ve Slezsku a Lužici začaly vznikat moderní textilní továrny, většina zdejších tkalců byla postupně nahrazena tkacími stroji.
Kvůli industrializaci stávající tkalci přišli o práci, nicméně brzy se objevila možnost zaměstnáni ve sklárnách a místní rychlé se rekvalifikovali. Postupem času Pieńsk se stal východolužickým sklářským hlavním městem. Lesy, které obklopovaly město byly zdrojem pohonné hmoty pro sklářské pece, a poměrně značná ložiska sklářských písků zajišťovaly snadnou dostupnost suroviny pro výrobu skla.
Ve druhé polovině tohoto století, v roce 1858, v Pieńsku vznikla první sklárna. Tato sklárna vyráběla ploché skleněné desky, a bylo to sklo pro výrobu oken. Tuto sklárnu založili Bechnisch – sklenář z Görlitzu (Zgorzelec) a mistr výroby plochého skla Mencel, který pocházel z města Rauscha (Ruszów). Tito dva muži koupili statek v centru Pieńsku a pomalu ho předělali na sklárnu. Místní kronikář Herrmann zmiňuje tuto skutečnost v Pieńské kronice.
Tato sklárna se pravděpodobně nacházela v blízkosti papírny na Rottenburgstrasse (dnes je to Lužická ulice – a na tomto místě je nyní prázdný pozemek). Skleněné výrobky byly v té době velmi populární, takže s jejich prodejem nebyl vůbec žádný problém. Sklárna se vyvíjela velmi rychle, a tak v následujícím roce byla postavená druhá sklářská pec. V roce 1903 první sklárna vyhlásila insolvenci, nicméně v té době existovaly zde i další sklárny.
Díky novému odvětví výroby i samotné město začalo se rozvíjet stále dynamičtěji, a důkazem toho je i vznik další sklárny, která nesla jméno Pachhutte (pronajatá sklárna), a založili jí v roce 1861 Tzecheatschel a Lacota.
V roce 1864 Traugott Buchner přivedl z Čech mistra taviče Mikuláše Putzlera a založil třetí sklárnu – „Tietzehutte“. Několik let později, v roce 1868 synové Mikuláše, Oskar a Edmund Putzler stávají se majiteli tohoto závodu a mění jeho název na „Gebr. Putzler Hutte” (později se tato sklárna bude jmenovat Nisa). V roce 1890 sklárna zaměstnávala cca 270 zaměstnanců
Fot. M. Dubrawsk
Krygl na pivo s Adlerhutte
Fot. M. Dubrawski
„PHONIX” – „POLAM”, „EWA”
V roce 1886 byla z iniciativy Jindřicha Schuberta, Richarda Rodera a Oskara Putzlera založená sklárna „Anna“ (později byla přejmenována na Polam). Sklárnu vlastní společnost s názvem „C.H. Schubert & Company” a zaměstnává více než 300 pracovníků. Po nějaké době sklárnu převzal Hirche, který jí posléze prodal, ale už jako sklárnu „Phönix”. Dalšími majiteli sklárny byli podnikatele Schiller, Krugel i Lacota, a ten poslední z nich byl ředitelem závodu až do roku 1906. Potom jeho místo převzal akcionář Hanisch.
Období první světové války není moc příznivé pro sklářský průmysl v Pieńsku. Válka přinesla sebou hodně problémů, které sklárny musely řešit. Po válce ve sklárně s názvem „Phönix” se rozběhla výroba čoček do brýlí, které byly vyráběné s olovnatého skla. Zároveň vznikla brusírna a leštírna těchto čoček. Novinkou ve výrobě byla produkce skel pro kapesní baterky. Jejích zdokonalováním a navrhováním se zabýval syn Rudolfa Meisnera, Josef Meisner.
Ve 20. letech minulého století je pořád větší poptávka po skleněných žárovkách. Hodně hornolužických skláren se spojuje pod společným názvem ASG jako společnost Osram GmbH KG Berlin, kde se nacházelo hlavní sídlo ředitelství Lužického Sklářství.
Léta hospodářské krize (hlavně období 1931 – 1933) se také podepsala na zdejším sklářském průmyslu. Nicméně situace se pomalu zlepšovala, a nakonec i firma „Tietze & Seidensticker”, která vyráběla zavařovací sklenice také se připojila ke společnosti „Phönix”, což nastalo v roce 1936. Potom byly ve sklárně zavedeny různé technické změny, jako je třeba nasazení nových strojů (např. motorů a generátorů elektrické energie atpod.). Byla také zahájená výroba reflexních skel. V roce 1938 sklárny „Phönix” zaměstnávaly 850 lidí.
V září 1939 vypuklá druhá světová válka. Do roku 1943 ve sklárnách nadále byla udržována výroba skla, ale jíž v polovině tohoto roku závod na příkaz vlády musel přejít na válečnou výrobu.
Kromě výše zmíněných velkých skláren ve městě existovaly také menši. Příkladem může být sklárna, která se nacházela v ulici Lutherstrasse (dnes ulice Stefana Boatorego). Sklárna Adler 2 byla postavena poblíž dnešní ulice o. M. Tomaszka, o čem svědči staré mapy města s nakreslenými budovami sklárny.
V místních kronikach existují také zmínky o sklárně „FUNK & GEBRUDER Co“ založené v roce 1909, která vyráběla sklo, skleněné vázy, montážní a osvětlovací sklo a také krygly na pivo.
V roce 1884 vznikla sklárna, kterou založil Jindřich Meisner.
Odhaduje se, že v šedesátých letech 19. století práce u sklářské peci trvala kolem 13-14 hodin, z toho asi 11 hodin zabralo foukání skla. Před vypuknutím první světové války se pracovní den zkrátil na přibližně 10–11 hodin a postupem času nadále byl zkracován
Spojení Pieńských skláren v jednou společnost mělo významný vliv na další rozvoj místního sklářského průmyslu. Zvýšilo se množství vyráběných produktů a zlepšila se jejích kvalita. Sklárny vyráběly jak pro domácí trh, tak zahraniční trhy, a vývoz se téměř zdvojnásobil ve srovnání se stejným obdobím před spojením skláren. Navíc rozvoj bytové výstavby významně přispěl ke zvýšení poptávky po osvětlovacím skle. Ve sklárnách začaly se zavádět další technologické změny a hledala se nová řešení, která by zlepšila výrobu.
Byli to pěnští inženýři a technici, kteří přišli s nápadem vybudovat tzv spolupracující vany. Byl to první pokus toho druhu v Polsku. Ve sklárně Znicz A odstraněno původní pec pánvového druhu a na její místě byly postavený dvě pece tzv. spolupracující vany. Větší pec byla určená pro čiré a menší pro opálové sklo. Toto řešení umožnilo výrobu svítidel se třemi vrstvami skla, a výroba probíhala nepřetržitě celých 24 hodin a ne jen na jedné směně jako tomu bylo při tvarování skla v původních pecích.
Dalšími řešeními modernizujícími výrobu byla instalace elektrické pece pro tvarovaní a ohýbání plochého skla tzv. ohýbací plošiny, stejně jako stříkací kabiny kde se výrobky barvily. Byla vypracována technika s použitím kopírovacího papíru pro zdobení svítidel, dále byl instalován pásový přepravník a vytvořena byla pásová výroba a zpracování skla s plynulým posuvem, která nahradila zastaralý způsob výroby na jednotlivých stanovištích a zastaralé stroje.
V roce 1971 byla zahájena výroba skla zdobeného metodou šablonového tisku resp. zdokonalenou technikou découpage a technikou obtisku. Zajímavým faktem může být také výroba reklam z mléčného skla, která probíhala v uměleckém ateliéru pod vedeném Josefa Lorence. Na začátku roku 1975 ve sklárně Nisa byla uskutečněna modernizace kotelny kde se vyráběla technologická pára.
V té době sklárny zaměstnávaly kolem 1700 zaměstnanců. V 70. létech minulého století došlo k dalšímu rozvoji skláren a vývozu výrobků mimo jiné do Kanady, Spojených Států, Egypta, Číny, Velké Británie, Itálie, Španělska, Nizozemí, Belgie, Lucemburku, Finska, Švédska, Německa a Sovětského Svazu. Osmdesátá léta přinesla hospodářskou krizi a vyvolala omezení produkce, a tím i pokles pracovních míst. V roce 1989 nastaly politické změny, které vedly k pádu komunistického režimu. Nakonec v roce 1994 společnost Pieńské Sklářské Hutě se ocitla v insolvenci a byla spravována konkurzním správcem. Ve sklárnách pracovalo v té době 400 zaměstnanců. V roce 1996 některé sklárny jako je třeba sklárna Nisa a Polam byly prodány podnikateli Januszowi Nowakowskiému. Po sléze obě sklárny teď už s novými jmény Lucyna a Eva byly zavřené. Sklárny převzal konkurzní správce a od něj město Pieńsk v roce 2011 koupilo sklárnu Nisa resp. Lucyna. V současné době na území bývalé sklárny své sídlo mají různé subjekty včetně Sdruženi pro propagaci kultury obce Pieńsk.
V současné době v Pieńsku funguje sklárna Lužice, která vyrábí hlavně svítidla a osvětlovací sklo. Společnost, která je vlastníkem sklárny vznikla v květnu 1997 na základě restrukturalizace společnosti Pieńské Sklářské Hutě. Současné je to jediná sklárna, která navazuje na bohatou tradici pěnského sklářství. Sklárna se také specializuje na širokou škálu dekorativních prvků vytvořených při foukání skla (např. alabastr, pladry resp. bublinky nebo cracle resp. praskliny) anebo po jeho dokončení (malování a matování).
Za zmínku stojí také společnost „Szlif, Glass Urszula Szurek i Piotra Szurek Sp. j.”, která se nachází v ulici Szkolné, a která se zabývá zpracováním plochého skla (mimo jiné broušením, malováním, zdobením technikou průtisku a obtisku a firma „Englass”, kterou vlastni Mariusz Englard, a která vznikla v roce 1999. Tato firma vyrábí prvky pro sestavování skleněné mozaiky a dekorativní prvky, které jsou využívané v koupelnách, kuchyních, bazénech nebo parních lázních.
V současné době v regionu není mnoho lidí, kteří jsou schopni vyrábět skleněné výrobky tradičními metodami. Malé množství skláren znamená také pořád méně sklářů, odborníků, kteří se vyznají v zpracování taveného skla. Je to těžká práce, která vyžaduje spojení talentu a dovednosti, které sklář získává po letech praxe. Dneska výrobky vyráběné tradičními metodami nedokážou soupeřit s levnější strojní automatickou výrobou. Malá produkce, stále méně lidí s odpovídajícími dovednostmi pro výkon této práce a nedostatek zájmu způsobují mizení sklářských tradic, zejména mezi mladšími generacemi.
Sklo v Heřmanicích
Sklářský ateliér Spiderglass
Heřmanice 7, 4604 01 Frýdlant | telefon +42 0 482 317 122
e-mail: spiderglass@atlas.cz
Spiderglass Heřmanice je místní sklárna s největší elektrickou pecí pro vypalování plochého skla v zemi. Zde se vyrábí sklo na zakázku, a vznikají tady výrobky ze skleněných destiček, jsou to různé ozdoby, šperky, plastiky, obrazy, vázy, mísy, talíře, desky stolů atpod. Ve sklárně se každoročně konají vánoční sklářské trhy.
Sklářský ateliér byl založen roku 1990. V počátcích se zabýval návrhy a realizací skleněných interiérů jak v tuzemsku tak i v zahraničí. Na počátku své existence se věnoval navrhování skleněných prvků interiérového designu. V posledních letech se ateliér specializuje na originální ručně zhotovené skleněné výrobky od nejmenších skleněných šperků (náramky, přívěsky, náušnice atd.) přes užitkové sklo (mísy, vázy, popelníky, svícny, talíře a další) po skleněné monumentální objekty – interiérové plastiky, skleněné stěny a volné kreativní sklářské variace. V prostorách sklárny je vystavená největší váza vyrobená unikátní technikou.
Hlavním technologickým postupem ve výrobě je tzv. spékaní a lehání skla neboli tak zvaný fusing. Sklárna používá k tomu vlastní keramické formy, které jsou originální svým designem. Realizace provádí ateliérový designér s občasnou spolupráci externích výtvarníků, zaručujících stále nové impulsy a nápady ve tvorbě návrhů výrobků.
Produkty ateliéru Spiderglass jsou exportovány do mnoha evropských zemí a také do zámoří, a sklárna může se pochlubit objednávkou mimo jiné skleněné křtitelnice pro katedrálu v Rotterdamu, světelné rampy pro hotel v Singapuru, skleněných šperků pro odběratele z Francie, monumentálního lustru, který můžeme obdivovat v americkém Dallasu a skleněného baru, který se v současné době nachází v Bogatyni v Polsku.
Ateliér Spiderglass realizoval výstavy svých výrobků ̈mimo jiné v galeriích v Ronneburgu a Görlitzu v Německu, v Bogatyni, Lubani a Zgorzelci v Polsku, v Rodenu a Coevorden v Holandsku, kromě toho v Marseilie ve Francii, a také v Dubaji a ve Spojených Arabských Emirátech.
Sklárna je dostupná pro veřejnost. Po předchozí telefonické nebo emailové objednávce je možno po celý týden od pondělí do neděle provést odbornou exkurzi celého provozu, vzorkovny, galerie a prodejny výrobků firmy.Každoročně a již tradičně se ve sklářském ateliéru konají Vánoční trhy, kde můžete nakoupit exkluzivní skleněné zboží nejen s vánočním designem, navštívit galerii sklárny, posedět při degustaci moravských vín, poslechnout hudební doprovod živé kapely či shlédnout výrobu některých skleněných výrobků. A ty nejmladší návštěvnici sklárny mají možnost za malý poplatek zkusit si sklářské řemeslo a vyfouknout si vlastní vánoční ozdobu. Trhy se konají tři soboty za sebou po celý prosinec každého roku.